Jestli už něčeho máme všichni skutečně dost, tak jsou to všechno ta covidová opatření, které jsme byli nuceni dodržovat. Nebudeme si nic nalhávat, díky zmatkům, které předváděla naše vláda, bylo někdy docela těžké se vyznat, co kdy kde platí. Chvíli vymysleli PES, potom semafor, ale aktuální opatření jen málokdy odpovídaly tomu, co by podle semaforu nebo PES mělo platit.
Možná mám štěstí, ale jsem jedna z těch, co covid neprodělala, a přitom rozhodně nepatřím k těm, kteří by striktně dodržovali pravidla, jako roušky a nestýkat se s příteli. Také u nás ve firmě nás nikdy nikdo nenutil nosit v pracovní době roušky a světe div se, nikdy nikdo nikoho nenakazil, i když prokazatelně už byl pozitivní. Také mám štěstí, že nikdo v mém okolí neumřel, i když pozitivních jich bylo hodně. Ale nikdo neměl horší průběh než u klasické chřipky nebo silnějšího nachlazení.
Některá opatření byla asi nutná, ale mnoho nejen mi, ale i ostatním lidem připadala přitažená za vlasy. Například kadeřnictví a lyžařské areály, to mi připadalo jako totální výmysl. Nu ale nařízení ministerstva jsou platná, takže jsme chodili zarostlí a v zimě, která měla sněhu nejvíc za posledních kdovíkolik let, jsme nevytáhli lyže ze skříně. Covid opatření Skibukovka to nebyly opatření, ale zákazy.
Můžeme si stěžovat na různá omezení, ale asi se shodneme, že nejvíc se opatření dotkla našich dětí. Online výuka, nebo výuka v rouškách, včetně zákazu zpěvu, co by se už nikdy nemělo opakovat. Snad se dětem podaří opět zapadnout do školního řádu, navázat opět kamarádské vztahy a hlavně, dohnat veškerou zameškanou látku. Je jaro, a přes léto si covid dává relativně pauzu, tak doufejme, že to tak bude i letos, ale hlavně, že na podzim nepřijde žádná nová mutace a nová vlna, díky které by opět byly vyhlašovaná opatření a zákazy. Doufejme.